VELKÝ PRŮVODCE ZANZIBAREM

Připravil jsem první a zároveň nejobsáhlejší průvodce Zanzibarem, který spolehlivě a přehledně zodpoví velké spektrum otázek a témat, které je dobré znát před cestou na ostrov. Najdete zde témata, které je dobré znát, abyste před cestou na Zanzibar byli maximálně připraveni a nic moc vás nemohlo nemile překvapit.

Postupně také vydávám články v rubrice “Občasník”, kde se věnuji mnohým tématům, která mají se Zanzibarem i safari úzkou spojitost. Právě tyto články, které najde jak v menu, tak pod odkazem ZDE tohoto už tak podrobného průvodce ještě více rozšiřují. 

Obsah:

1/ Měna, platidla, placení

2/ Jak je to s platebními kartami

3/ Bankomaty

4/ Bezpečnost

5/ Ambasáda

6/Vízum

7/Zásuvky

8/ Zákazy a co úplně nedoporučuju

8a/ Mušle

8b/ Uniformy

9/ Náboženství

10/ Oblékání

11/ Drony

12/ Smlouvání

13/ Simky a telefony

14/ Internet a Wi-Fi

15/ Alkohol

16/ Očkování

17/Vozit dárky dětem?

18/ Spropitné

19/ Ostatní

1/ Měna, platidla, placení

Na Zanzibaru a v Tanzánii je oficiální měnou tanzanský šilink. Kurz je zhruba 1 ku 100. Nejčastější bankovka, se kterou se setkáte je 10.000 Tsh, tzn 100 Kč. Bankovky jsou 1000 (10Kč) - modrá, 2000 (20Kč) - hnědá, 5000 (50Kč) - fialová a zmíněných 10.000 (100Kč) - červená. Používají se občas i mince (TSH: 50, 100, 200 a 500), ale to jsou fakt drobné, které nikdo už moc neřeší. 

V podstatě všude zaplatíš dolarem, dokonce ti vezmou na hodně místech i euro. Nicméně obojí s dost blbým kurzem. Vždycky je důležité platit tou měnou, ve které se celý obchod (restaurace, výlet, taxi, atp) domlouvá. Pokud to bude jedna dvě platby, asi se prd stane a těch pár kaček případně desítek korun přehlídneš, ale pokud by se to mělo opakovat každý den, případně několikrát denně, tak se to samozřejmě nesčítá a už to může hodit pěknou sumičku.

Vždycky klientům radím, nechť si klidně třetinu, případně víc z celého obnosu, co si na Zanzibar nejlépe v amerických dolarech vezou hned na letišti vymění na místní tanzanský šilink.

Na letišti? Ty si se zbláznil Aleši! Však na letišti mění jen blázen!!

No to ano, v Evropě. To bych ani já samozřejmě neměnil, ale na Zanzibaru to funguje jinak a právě na letišti mají nejlepší kurz. Je ale dobré dopředu vědět kolik měním, kolik bych měl dostat dle denního kurzu, který si každý dokáže najít na internetu během chvíle, zeptat se směnárníka, kolik že teda dostane a pak to buď přijmout a nebo odmítnout. Všeobecně už roky platí, že kurz je 100Kč = cca 10.000 - 11.000 Tsh. Občas koruna spadne, pak je to v podstatě 1:100. Vůči dolaru je kurz 1 USD = cca 2.300-2.500 Tsh. Proti euru je to pak 1 euro = 2.500 - 2.700 Tsh. 

2/ Jak je to s platebními kartami? 

V tomhle směru se situace za poslední roky, co to pozoruji, docela zlepšila. Před lety, když jsem začínal, míst, kde by brali karty, příliš nebylo. A pokud se nějaké takové objevilo, byl tam extrémní poplatek, třeba i 13%. Postupem let přibývají podniky, které karty implicitně přijímají a poplatky jsou mnohem nižší. Ale pořád jsou. Málokdy už ale překračuji 5%. Čili pokud platíš rovných 100 USD, zaplatíš ve finále třeba 103 nebo 105 USD. 

Cash však pořád hraje prim. 

Osobně kartu v podstatě celou sezonu nevytáhnu. Když jsem jednou letěl po devíti měsících ze Zanzibaru do Česka a na mezipřistání v Istanbulu jsem chtěl něco zaplatit kartou, nemohl jsem si vzpomenout na PIN :D Proto vážně doporučuji se připravit na to, že budete platit hotovostí úplně všechno a všude a karta je spíš jako taková hodně zadní pojistka. 

3/ Bankomaty

S tím se pojí téma bankomatů a výběrů z nich. Nedám za to ruku do ohně, ale vím, že jsem kdysi zaregistroval, že někde ve Stone Town je bankomat, který údajně vydával americké dolary. A nebo to taky byla jen legenda. Těžko říct. Každopádně ze všech bankomatů na ostrově lze vybrat jen tanzanské šilinky. Maximální možná částka na jeden výběr je cca 400.000-500.000 Tsh, tedy něco mezi 4-5 tisíci korunami. U toho je pak poplatek cca 110-200 Kč za tento jeden výběr. Bezpoplatkové výběry v zahraničí, kterými české banky marketingově lanaří klienty, tady faaakt nefungují. Takže pokud potřebuješ 20.000 Kč, vyjde ti to docela draho :) Ale jako nouzovka to případně určitě použít lze. 

Navíc bankomaty nejsou k dispozici úplně všude. Největší koncetrace jich je ve Stone Town a okolí, na letišti, něco kolem turistických míst, jako je Nungwi nebo Paje a to je tak celý. Dost často se taky ale stává, že místní lidé bankomaty úplně vyberou nebo nejsou dostatečně zásobené a jsou tudíž během chvíle od otevření prázdné. Člověk pak musí hledat další, kde taky není zaručeno, že bude nakrmený. Navíc bankomaty patří různým tanzanským bankám (vyjma banky ABSA, která je mezinárodní) a českou kartu, i když je Visa nebo MC, vám to prostě nemusí vzít. Proto je skutečně hodně důležité si nabrat maximum možné hotovosti v dolarech už z domova. Když nějaké dolary případně zbydou, vždycky se dají doma vyměnit zpátky nebo použít někdy v budoucnu zase někde jinde ve světě. A pokud zbydou šilinky? Ty se dají při odletu na letišti vyměnit zpět na dolary. 

Osobně mám s bankomatem takový svůj příběh. Odehrál se někdy v létě 2018 ve Stone Town, kde jsem byl zvyklý si v začátcích sem tam něco vybrat. Když strkáš do bankomatu kartu cítíš takový lehký odpor a pak si ten motůrek tu kartu vezme a zasune dovnitř. Ten odpor sem tu necítil, dal jsem tam tedy kartu a ta tam někam bez odporu zapadla. Koukám tedy tou škvírou dovnitř a tam vidím sedět černocha, jak na mě kouká. Tak mu tou škvírou říkám, ať mi tu kartu teda vrátí. On na mě jen: „Tomorrow.“ S tím jsem se nehodlal smířit, něco jsem se s ním krátce dohadoval, načež mě vyzval, ať mu tam strčím 5 dolarů a kartu mi vrátí :D Prostě úplatnej mluvící bankomat :D Tohle se prostě v normálním světě nestane! :D

Některé hotely, zejména ty na vyšší úrovni, občas poskytují takzvaný cash-back. Ten spočívá v tom, že ze své pokladny vydají nějakou hotovost a tuto částku vám připočtou na účet pokoje, který platíte při odjezdu. Nebojte se v případě potřeby na něj na recepci zeptat. 

4/ Bezpečnost

Na téma bezpečnosti se dá psát dlouho. A nebo taky vůbec. Stejně jako všude na světě, tak i na Zanzibaru platí pravidlo, aby každý používal selský zdravý rozum, nikoho zbytečně neprovokoval a nechodil po tmě za roh a ještě za jeden roh. Stejně jako všude můžete potkat blba, který bude dělat problémy. Osobně s nějakou kriminalitou zatím naštěstí moc zkušeností nemám, ale z vyprávění slýchám různé nedobré zážitky a příběhy. Většinou ale od známých, kteří na ostrově trvale bydlí a podcení zabezpečení v dobré víře, že ostrov je „hakuna matata“ a problémy tu přece neexistují. Existují. Nicméně vy jakožto turisté nebo cestující na krátkou dobu bydlící po hotelech a lodgích se nějaké velké kriminality obávat nemusíte. Avšak je lepší být obezřetný, lidem spíše nedůvěřovat, než důvěřovat. Ale každý může mít pohled jiný. Je to hra. Ostatně jako celý život :)

V hotelech různých úrovní se už několikrát stalo, že klient našel vykradený trezor. Těžko se to pak dokazuje, že to není pokus turisty o podvedení hotelu. Říkám, že trezor ok, ale vždycky je dobré mít na paměti, že pořád existuje někdo nebo způsob, jak se do něj dostat zadními vrátky. A právě ta zadní vrátka zná někdo z recepce, který může spolupracovat s někým z housekeepingu, což se už vícekrát, ale pořád ojediněle, stalo. Hotely jmenovat nebudu. Dobré je trezor využít, ale klidně poloviční část peněz mít v kufru, který je na kód nebo na zámek a klíček pak mít někde hodně dobře ukrytý. 

Když vyjdete ven, v podstatě žádné nebezpečí vám nehrozí. Dá se říct, že ani po tmě ne. Ale pořád je dobré být obezřetný. Určitě s sebou nenoste ven cestovní pas. Ani na výlety si jej neberte. Ten potřebujete jen na přílet, odlet, check-in a na safari. Neberte si ani platební karty, koneckonců nepotřebujete ani žádné doklady, pokud nevypadáte na 14, chystáte se jít do baru a ve skutečnosti je vám 21 :D Vždycky mějte u sebe hotovost a mobil. Drahé hodinky a šperky jsou taky často zbytečnou přítěží - ale kdo jsem já, abych o tomhle rozhodoval :D

Co se cestovního pasu týče, který je naprosto stěžejní dokument pro cestu tam i zpět, se občas klientů ptám, zda mají třeba někde fotokopii pasu. Někdo jí má. Ale má jí třeba založenou v tom pasu. Ok, no :D Kopie je fajn, ale může se stát, že fyzicky ztratíte i tu a co pak? Za sebe doporučuji si pas vyfotit mobilem a ten soubor / obrázek poslat sám sobě do emailu. Kdybyste o pas i jeho papírovou kopii přišli, vždycky se můžete kdekoliv do emailu přihlásit (třeba na hotelové recepci) a tu kopii si vytisknout. 

5/ Ambasáda

Na Zanzibaru ani v Tanzánii Česko ani Slovensko svůj zastupitelský úřad nemá. Nejbližší se nachází v sousední Keni. 

Adresa: Tende Drive 745, Lavington, 00100 Nairobi P.O.Box 25639

Telefon: +254 774 420 460 nebo +254 774 240 860, popřípadě nouzová linka +254 726 489 626

Email: nairobi@embassy.mzv.cz  

Vedoucí úřadu: Nicol Adamcová

Odkaz na web ambasády: https://www.mzv.cz/nairobi/cz/o_velvyslanectvi/kontaktni_informace/index.html

6/ Vízum

K vízu se dá dostat dvojím způsobem. Dopředu online a nebo na místě. Odkaz na online dopředu zde: https://visa.immigration.go.tz/

Osobně jsem dříve, když jsem ještě víza na letišti řešil, všechno vyplňoval až právě na letišti a nikdo z mých známých to nedělal jinak. Zde vyplníte příjezdový formulář, kterých se tam válí stovky (občas jej můžete dostat už v letadle), vystojíte si frontu na platbu - cena víza ať na místě nebo online je 50 USD na osobu, a pak další řadu na razítko do pasu. Někdy to trvá déle a lidé v příletové hale skejsnou klidně i hodinu až dvě - záleží, jak výkonné úředníky tam zrovna ten den mají a taky kolik letadel najednou odbavují - tady ani online vízum nepomůže. Jindy zase můžete být venku raz dva. Expirace vašeho cestovního pasu musí být nejméně 6 měsíců od příjezdu / příletu. Víza jsou multi-vstupová a platí 90 dní. 

7/ Zásuvky

V posledních letech, zejména s výstavbou nových hotelů a v rámci rekonstrukcí těch starších jsou na pokojích naše klasické evropské zásuvky. Avšak valná část hotelů pořád disponuje zásuvkami britského typu G. Někdy je nesprávně uváděná stará redukce D, na to pozor. I když máte třeba sdělení od CK nebo kohokoliv jiného, že v hotelu jsou určitě evropské zásuvky, může klidně dojít k informačnímu šumu a jako na potvoru tam budou ty britské a vy jste si nevzali redukci. Když si jí vezmete, nic nezkazíte. K ní si přibalte menší prodlužovačku (nejlépe s přepěťovou ochranou), ať těch redukcí nemusíte tahat deset a máte vyřešeno. Pokud budete vyrážet na safari, tam už hotely a lodge mívají často jen ty britské zdířky a redukce je proto nezbytná. 

8/ Zákazy a co úplně nedoporučuju

Občas se někde můžete setkat s informací, že se na Zanzibar nesmí dovážet igelitové sáčky nebo tašky, že je to trestný čin a kdovíco ještě. Oficiálně to asi tak platí, ale nikdy jsem se nesetkal s nikým, natož osobně, kdo by mi řekl, že s tím měl jakýkoliv problém. Sám si vždycky vozím roli 80ti litrových pytlů do koše (ty se tam blbě shání a prakticky vůbec se nepoužívají) a spoustu různých igelitek, ve kterých mám zabalené boty a nikdy nikomu nic nevadilo. Takže je to na každém, ale šance, že s tímhle budete mít problém se limitně blíží nule. Navíc až na ostrov přijedete a uvidíte to množství PET flašek a jiných plastů, asi si sami řeknete, že ten zákaz je úplná volovina :) Navíc ten plastový bordel z dobrých 90% nedělají turisté. 

8a/ Mušle

Vždycky na každém výletě očekávám otázku na téma vývozu mušlí. A kolikrát jsem překvapen, že přijde třeba až na konci dne :D A moje odpověď je pořád stejná. Oficiálně se nic takového vyvážet nesmí. Ve finále ani písek z pláže a dále nic co je živočišného původu (kosti, kly) a samozřejmě všechno, co je zapsáno na seznamu CITES. Když koupíte kožený výrobek (bůhví, jestli je to pravá kůže :D) nic se samozřejmě nestane, ale aby to nebyly celé velké usně. No a k těm mušlím. Všechny ty roky je asi snad každý vozí a každý je proveze, i když se to oficiálně nesmí. Spíš lidem říkám, aby si položili otázku, co s nimi budou doma dělat. Pokud to bude jen další lapač prachu a po čase se to vyhodí nebo někam založí, asi to moc smysl nemá. Pokud to má někdo jako sběratelské hobby, musí si to obhájit sám :) 

8b/ Uniformy

Rozhodně nedoporučuji fotit cokoliv uniformovaného. Sekuriťák u pláže v hotelu je asi v pohodě, i když může brblat, ale nic se nestane - maximálně vám řekne, ať ho nefotíte nebo třeba fotku smažete. Mluvím spíše o vojácích nebo policistech či různých uniformovaných orgánech na letišti. Pokud budete přistiženi jak si fotíte policistu bez jeho svolení a bude v pohodě, asi vám jen dá najevo ať to neděláte a fotku smažete. Pokud tento příslušník bude nerudného typu, můžete mít i pěkný problém, dlouhou debatu a ve finále může i reálně hrozit, že vás odeberou na nějakou stanici, kde jim budete muset všechno vysvětlovat a bez zaplacení neodejdete. Jako určitou formu dobrodružství to chápu, sám mám takovou náturu, ale je to na každém, jak s nějakou takovou příležitostí a zájmem fotit si lampasáky nebo policajty, naloží. 

Místní běžní lidé sice uniformy nemají, ale pokud je fotíte bez jejich svolení, nejsou z toho dvakrát nadšení. Prosím, vždy je požádejte, budete překvapeni, že občas vyhoví :)

9/ Náboženství

Hlavním náboženstvím je na Zanzibaru Islám. V Alláha jako jediného boha věří dle různých zdrojů cca 96% populace. S tím se pojí různá omezení. O zahalování o odstavec níže. Islám taktéž netoleruje homosexualitu. Avšak u turistů je to v pohodě. Jen svou náklonnost k partnerovi nedávejte na veřejnosti příliš na odiv :) Samozřejmě opalování nahoře bez je u žen tabu. 

Avšak v malé míře je na Zanzibaru i křesťanství a hinduismus. Dokonce oficiálně i rastafariánství. Co se křesťanství týče, převažuje zejména na pevninské Tanzánii. Ale ani vyznavači “našeho” Boha nemají se svou vírou na ostrově problém. Ostatně je lepší říkat, že jsem křesťan, než atheista, pochopí to spíše a raději, než že člověk v nikoho nevěří.

10/ Oblékání

S ruskou turistickou okupací ostrova na přelomu let 2020-2021 se úplně roztrhl pytel s nevkusně a hlavně spoře oděnými lidmi nejen na plážích, ale i ve vesnicích a ve městě. Představte si ruského pupkáče bez trička s řetězem na krku s jeho družkou v titěrných plavkách, kterak ruku v ruce (nebo nedejbože s pivákem v ruce) kráčí vesnicí kolem místních žen zahalených od hlavy k patě, jako by jim to tam patřilo. A nejde jen o Rusáky, platí to všeobecně. Občas to někde vypadá jako ve Slunce, seno, erotika a fakt to není pěkný pohled. Ženy zahalování nemusí nikterak přehánět, do vesnice nebo do města stačí obyčejné kraťasy nebo sukně, šaty s ramínky a přehozem či tričko, zkrátka, aby vám nekoukala půlka zadnice. V době svatého měsíce Ramadánu (10.3.2024 - 8.4.2024) je určitě lepší se u dam lehce přiobléct. Prostě tak nějak do pohody jak etické, tak fyzické. U pánů to jsou prostě kraťasy a tričko nebo košile - tady není moc co řešit. 

11/ Drony 

Sám jsem dronař. Létám už roky jak s klasickými drony, tak s FPV verzemi. Zanzibar ze vzduchu nabízí skvělé pohledy a fotky či videa tu vznikají fakt samy. Pokud také lítáš s dronem, určitě si jej vezmi s sebou. Na ostrov jsem s drobem vstoupil mnohokrát a vždy bez problému. Správně by mělo být oficiální povolení, ale to nikdo z turistů stejně nemá. Spíš je důležité nelétat kolem letiště nebo poblíž nějakých vojenských lokací, neohrožovat lidi, zkrátka používat hlavu a budeš v pohodě. 

12/ Smlouvání

Tuhle činnost na Zanzibaru úplně miluju. Setkávám se ale s lidmi, kteří to vyloženě nesnáší. Ať tak či onak, je to nezbytná součást zdejší kultury a celého koloritu. Sice to není tak hluboce zakořeněné a nezbytně důležité jako v Arabských zemích, kde když nesmlouváš, tak obchodníka urazíš, ale každý prodejce na Zanzi to očekává. Proto je jeho cena vždycky extrémně nastřelená oproti ceně, která nějakému produktu odpovídá. Své klienty třeba odrazuji od nakupování koření na farmách, kde je to úplně o ničem a ceny jsou přestřelené. Sám pak za ně smlouvám na trhu v Darajani (městský trh, kam v rámci výletu 3in1 vždycky jdeme) a vyboxuji jim hodně nízké ceny. 

Abych to uvedl na příkladu. V obchodě se suvenýry se vám zalíbí nějaký předmět. Cenovka tam v 95% samozřejmě nikde není - vyjma obchodu Memories. Nejprve si v duchu řekněte kolik českých korun byste za to reálně byli ochotni maximálně zaplatit a za kolik si tu věc obhájíte - nepodstřelujte, ale fakt reálnou částku. Tu si orientačně převeďte v hlavě na dolary nebo šilinky - v závislosti na tom v jaké měně obchodujte, či kterou u sebe máte. Až nyní se zeptejte stánkaře na cenu. Velmi pravděpodobně bude mnohem vyšší, než ta, co jste si řekli sami sobě. (Pokud ne, máte v podstatě vyhráno.) Navrhněte mu tedy částku mnohem nižší, než je váš odhad, který máte v hlavě. On záhy sice poníží svůj prvotní nástřel, ale pořád to bude výše, než byste rádi. Zkrátka touhle „houpačkovou metodou“, ale vždy s úsměvem se dopracujte, kam potřebujete. Hodně taky pomáhá naznačení odchodu, to se pak často za zády ozve: „Ok, my friend.“ A je to vaše. Obchodník, i když vám bude říkat, že ho zabíjíte, tak nikdy nic neprodá pod cenou. Zkrátka jen nevydělá tolik, kolik by chtěl. A pokud něco pod cenou fakt prodá, což se můžete klidně domnívat - je to jeho problém, ne váš :) 

13/ Simky a telefony

Lidé mnohdy řeší různé roamingy a podobné nabídky telefonních společností za nehorázné peníze. Určitě to jedna možnost je, zejména pokud jde o firemní paušály, že :) Ale ani tak tam nebývá k dispozici nikterak velký datový balík a dnešní spotřeba dat je u velké většiny lidí obrovská a 1-5 GB denně nemusí být úplně výjimkou. Řešení je nákup místní (datové) sim karty. Na ostrově je několik operátorů: Airtel, Zantel, Tigo, Vodacom a Halotel. Nejpoužívanější a nejlepší pokrytí má Zantel a Tigo.

A jak se k simce dostat? Ty cesty jsou veskrze dvě. Buď už přímo na letišti a nebo potom někde u stánku. Ta první je samozřejmě o něco dražší, ale zase rychlejší, jistější, čili mnohem pohodlnější. Druhá je sice levnější, není ale žádná jistota, že někde narazíte na vhodného stánkaře, případně na kulišáka, který využije situace a obere vás. Nicméně na druhou stranu to skýtá docela dobrodrůžo. 

Ta dražší varianta na letišti má předem dané ceny. Ty bývají třeba o 30-50% vyšší než venku. Avšak nejde o žádné vysoké sumy. Jestli mám zaplatit 15 USD venku nebo 25 USD za to stejné na letišti, osobně zaplatím raději na místě, mám klid a vystaráno. Ať na letišti nebo pak venku, postup je v podstatě stejný. S prodejcem si domluvíte konkrétní tarif (nejspíše množství dat a délku trvání) a finální cenu. Nyní mu podejte váš telefon, ze kterého vyndá vaší českou/slovenskou simku. Dejte pozor, aby jí nikde neztratil - mají na to talent :). Do telefonu vloží simku místní. Nechejte ho, ať data v telefonu zprovozní. Pak si prověřte, že internet skutečně funguje a až v tomhle kroku zaplaťte domluvenou částku. Data v telefonu vám fungují v podstatě všude a jsou spolehlivější, než mnoho wifin na hotelech. 

14/ Internet / Wi-Fi

Asi už neexistuje, ani na Zanzibaru, hotel, který by neposkytoval wifi - ať zdarma / v ceně nebo nějakou placenou verzi. Avšak zrovna Zanzibar není žádný ráj pro digitální nomády a zdejší internet je mnohdy sakra předpotopní záležitostí. Je pro představu, pro ty, kteří tomu rozumí, ve svém bytě za 2 Mb/s sdíleného internetu platím 67 USD měsíčně, tedy cca 1.500 Kč. V Česku se za internet kolem 100 Mb/s platí několik málo stovek. A hotely na tom nejsou jinak. Sice mají k dispozici mnohem větší datový tok, ale dělí ho mezi několik desítek či stovek lidí, čili rychlost se nezřídka blíží nule a různé výpadky a nemožnost načtení stránek není výjimkou.

Samozřejmě platí pravidlo, že hotely vyšší třídy mají internet vyřešený lépe a lze ho považovat za použitelný, ale tomu, co máme v Česku se zdaleka neblíží ani to. V levnějších hotelech, zejména ve špičce, asi zapoměnte na YouTube a videohovory. Na druhou stranu musím ale uznat, že internet se za posledních několik málo let rapidně zlepšil a trend sleduji i nadále. Nicméně pořád je kam kráčet. Pokud vaše zaměstnání vyžaduje, abyste byli po čas dovolené občas k zastižení nebo potřebujete pracovat více, vždycky se to dá nějak zvládnout. 

15/ Alkohol

Islám a alkohol moc dohromady nejde. Teda jak kde :D Zejména mladí už ta islámská pravidla neberou tak vážně, nicméně regule pořád tvoří slovo boží a stará generace. Na Zanzibaru to s alkoholem není tak přísné jako třeba na Maledivách, které jsou také striktně muslimskou zemí a alkohol je tam relativně velkým tabu. Zde na Zanzibaru lze alkohol (zejména pivo nebo víno) sehnat na hodně místech docela jednodušše. Hlavním zdrojem jsou samozřejmě restaurace nebo bary. Těch je po ostrově obrovské množství a takových, kde nepodávají aspoň to pivo, je minimum. Dalším místem jsou hotely. Zde opět platí, že těch, které jsou bez alkoholu je jen pár. Důvody mohou být dva. Buď je majitel silně věřící a praktikující muslim a nebo se mu nechce platit za licenci a zkrátka škudlí i na tomhle. 

Mimo restaurace a hotely lze alkohol pořídit ve speciálních “liquor shopech”. V běžném obchodě s potravinami alkohol totiž nekoupíte. Několik takových obchodů je v Zanzibar City (Stone Town), pár pak v Nungwi, Kiwengwa a Paje. Samozřejmě mohou být ještě někde jinde, což nevylučuji. Vždycky se poptejte na recepci nebo kohokoliv potkáte na “Liquor shop” a každý bude vědět :)

Ceny za alkohol jsou zpravidla vyšší, než v Česku. Pivo se podává většinou v lahvích, čepované minimálně, byť i tahle forma doznala za posledních několik let mírného pokroku. Za jedno flaškové pivo ve velmi lokální nalejvárně zaplatíte cca 2.500-3.500 TSh, tedy cca 25-35 Kč, což není příliš. V baru nebo restauraci pro turisty po vás bude číšník chtít něco mezi 5.000-7.000 Tsh (50-70Kč) za jednu lahev. Samozřejmě mohou být výkyvy směrem nahoru nebo dolů. Čepované pivo se podává většinou ve třetinkách a cena je kolem 7.000 TSh (70 Kč).

V obchodech s alkoholem koupíte v podstatě vše od piva, přes víno až po tvrdý alkohol. Pivo se většinou prodává v plechovkách nebo lahvích a cena je podobná jako v lokálních podnicích, tedy něco mezi 2.200-3.500 TSh za jednu lahev/plechovku. Záleží většinou na velikosti, značce piva a poloze obchodu. Značky piva jsou: Kilimanjaro, Safari, Serengeti, Castle Light, výjimečně pak Ndovu.

Ceny za lahve tvrdého alkoholu jsou pak o nějakých 20-50% vyšší, než je běžné v českých obchodech. Opět záleží na značce.

V podstatě jediný “místní” alkohol je laciná lihovina z názvem “Konyagi” - budou to mít všude. A proč píšu slovo lihovina? Protože kocovina po tomto nápoji je pak mizerná :D Jedná se o velmi laciný a nekvalitní alkohol - něco v kombinaci vodky, ginu a levného bílého rumu. Do coly nebo do tonicu na levnou opilost asi ok, ale pít to samotné? Tak to ani náhodou. Ale jako dar svému nepříteli dobré :D

16/ Očkování

Lidé mne často konfrontují s dotazem na povinnost očkování. Mají asi na mysli očkovaní proti žluté zimnici, potažmo proti břišnímu tyfu nebo žloutence. Žádné z těchto očkování není povinné/vyžadované. Platí to i u očkování na Covid-19. Je doporučované očkování jak na žlutou zimnici, tak proti žloutence, avšak k tomu dodávám, že pokud se v blízké budoucnosti (několika letech) nehodláte pohybovat v jiných exotických zemích Afriky nebo JV Asie, asi bych možnost očkování tolik neřešil. Pokud však víte, že vás v budoucnu čekají cesty do různých zemí třetího světa, očkováním nic nezkazíte. Vakcínu proti žluté zimnici má doživotní platnost.

A co malárie? Občas se někde dá najít zbytečně alarmující článek, který před tím varuje, ale za pět let mé přítomnosti na Zanzibaru a více jak šedesáti cestách na safari jsem se s tímhle problémem nikde nikdy nesetkal. Často taky padá dotaz na víza. Ani ta není potřeba jakkoliv řešit, cestujete-li ze Zanzibaru, neboť se pohybujete v jedné a té stejné zemi a je to jako kdyby jste letěli před revolucí z Prahy do Bratislavy v rámci jedné federace.

17/ Vozit dárky dětem?

Jak trefně poznamenala jedna Češka žijící tady na Zanzibaru, lidé by měli přestat s tím syndromem Matky Terezy. Čím dříve, tím lépe. Jasně, každý kdo jede do Afriky, zvlášť pokud jede poprvé, má v sobě nějaký vnitřní pocit, ženy zejména, že těch chudým místním musí něco dovézt. Nejlépe pastelky, omalovánky, nebo různé hračky. Lidi, věřte tomu nebo ne, tak tohle všechno už na ostrově mají. A troufnu si říct, že toho mají více, než potřebují. Možná se ptáte, zda máte dovézt peníze? Tady je to sporné, protože nikdy nevíte, zda a jak s nimi bude naloženo. Ať případnou sbírku spravuje místní nebo i klidně Čech či jakýkoliv jiný Evropan, vždycky je riziko, že vybrané peníze se po cestě různě “poztrácí” - tyhle případy jsou na Zanzibaru naprosto běžné. Osobně bych peníze rozhodně nedával ani napřímo ani prostřednictvím jakéhokoliv samozvaného mesiáše. Ale ve finále je to každého věc.

Pokud vážně něco chci přivézt, ať to jsou třeba starší boty, ať už pro dospělé nebo pro děti, popřípadě nějaké oblečení. Avšak hlavně nikdy nedávejte dětem jen tak. Vždycky tenhle sortiment věnujte nějaké autoritě (rodič, učitel, atp) třeba za to, že vám ukáže školu nebo tak něco. Tato autorita to pak rozdělí mezi děti jako odměnu za nějaký “výkon”. Právě přímým darováním čehokoliv bez jakékoliv zásluhy se zejména v dětech vytváří reflex, že “bílej jen tak dává něco zadarmo, stačí jen natáhnout ruku.” A dětských žebráků je už na ostrově dost, není potřeba “vychovávat” další. Na co bych taky rád apeloval, NIKDY prosím nedávejte dětem peníze. Fakt ani jeden dolar. Opět se obloukem vracím k předchozímu tvrzení, že touhle formou se vychovává nová generace žebráků. Od malička je totiž nezbytné vzbuzovat v dětech (koneckonců i v dospělých), že peníze nebo jakoukoliv odměnu je potřeba si zasloužit a odpracovat a nic není a nikdy nebude zadarmo.

18/ Spropitné

Jak vysoké spropitné mám tomu číšníkovi dát? A mám vůbec nějaké dávat? A není 10% málo? Tady asi neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Každý, kdo dělá na Zanzibaru v turismu, nikdy žádné dýško neodmítne. Nejradši bych chtěl 100 dolarů za nic, to tak prostě je, ale kde je ta správná výše. Pokud bych měl zkusit zvolit nějaké měřítko, tak možná můžu vycházet z takové průměrné mzdy, kdy číšník má něco kolem 150-250 USD na měsíc. Pokud pracuje 20 dní, má něco kolem 10 USD na den. Samozřejmě někdo víc. Takže pokud mu dám 10 USD dýško, zdvojnásobuji jeho denní výplatu. A komu by se v Česku nelíbilo dostat z ničeho nic takové dýško, které zdvojnásobí denní příjem, že? Proto říkám, že 1-2 USD za příjemnou službu v hotelové restauraci je tak akorát. Trochu to navazuje na předchozí odstavec, kdy je důležité ukázat, že nic není zadarmo a jen tak a každý dolar je potřeba si odpracovat.

Co se pokojských a housekeepingu týče, tak je to podobné. Pokud necháte uklízečce 1 USD denně na posteli, bude ráda a je to asi akorát. Určitě nenechávejte tuhle odměnu na závěr pobytu, spíš to dávkujte po malých částech postupně. Navíc se může stát, že ta dobrá uklízečka zrovna v den, kdy ji budete chtít dát těch 10 USD za celý pobyt v den vašeho odjezdu nebude mít službu a může vás to pak mrzet.

Má se dávat dýško taxikáři? Za mě určitě ne. Možná ve chvíli, pokud udělá něco, čím si o to řekne, tedy pokud udělá nějakou službu navíc, nad rámec toho, co dělá běžně.

Dalším takovým místem, kde se na dýška hodně hraje, je letiště a zdejší portýři. To jsou obrovsky mazaní lovci turistů. Být portýrem na letišti je podobné privilegium jako být žebrákem na Karlově mostě. Tedy ve své hierarchii to nejvyýše. Zde to funguje tak, že jakmile vycházíte z letiště, už se vám sápou po vašich kufrech a doslova vám je derou z ruky. U vašeho taxíku či transferu pak jen stojí, mnohdy ten kufr do toho auta ani nenaloží a očekávají odměnu. Problém je ten, že vy často nemáte drobné bankovky, tak jej počastujete tím nejmenším, co máte, tedy například pětidolarovkou s tím, že už zkrátka chcete, aby tam nevejral a vypadl. V tomhle případě, pokud fakt nemáte nejmenší bankovky, nejste povinni cokoliv dávat, nedejte mu vůbec nic. Možná se urazí, ale co, o jeho službu jste se ho neprosili :) Nebojte, za pár minut urve dalšího nebožáka, který tohle třeba nečetl :)

Ať tak či onak, dýška dávejte dle svého vědomí a svědomí, ale vždy (z evropského pohledu) spíše méně, než více, protože v tom zanzibarském pohledu je to naše “málo” pořád relativně hodně.

19/ Ostatní:

Tanzanská / zanzibarská telefonní předvolba je +255.

Časový posun proti českému / středoevropskému času je 1 hodina v letním čase a 2 hodiny v čase zimním. 

Pobytová taxa (platná od léta 2023): V 5 a 4 hvězdičkových hotelech se hradí 5 USD na osobu na den, V 3 a 2 hvězdičkových 4 USD na osobu na den a v 1 hvězdičkovém ubytování 2 USD na osobu na den. 

Nedoporučuje se pít voda z kohoutku. Čištění zubů asi nevadí. Vodu pijte hodně, ale určitě balenou, jejíž víčko je opatřeno plastovou „plombou“. 

Oficiální jazyk: svahilština a v úřední komunikaci angličtina

Česko-svahilský slovníček: zde

Doprava na Zanzibaru: zde

Pozor na staré dolary: zde

Jak je to s odlivy: zde