Východní pobřeží Zanzibaru: Mekka světového kitesurfingu
Kitesurfing patří mezi relativně mladé sporty, které se ale během necelých třiceti let dokázaly proměnit z okrajového experimentu pro pár nadšenců v globální fenomén.
Kombinuje v sobě prvky surfování, windsurfingu, paraglidingu a wakeboardingu, přičemž hlavní hnací silou je vítr zachycený velkým nafukovacím drakem. Jezdec stojí na prkně a pomocí baru ovládá kite tak, aby plynule využíval jeho tah.
Moderní kitesurfing je technicky propracovaný sport s jasně definovanými bezpečnostními standardy, rychloodhozovými systémy a metodikami výuky, díky nimž je dnes výrazně dostupnější než v prvních letech svého vývoje.
Přesto si zachoval to hlavní, kvůli čemu lidi přitahuje: pocit svobody, rychlosti a přímého kontaktu s přírodním živlem.
Z hlediska fyziky je kitesurfing fascinující v tom, jak efektivně pracuje s větrem. Zatímco windsurfing vyžaduje poměrně silný vítr, kite dokáže generovat tah i při relativně nízkých rychlostech proudění vzduchu díky své ploše a pohybu v tzv. větrném okně.
Typické větrné podmínky pro rekreační ježdění se pohybují zhruba mezi 12 a 25 uzly, přičemž konkrétní ideální rozsah závisí na hmotnosti jezdce, velikosti kitu a typu prkna.
Právě tato variabilita dělá z kitesurfingu sport, který lze provozovat na velmi rozdílných místech světa – od studených evropských jezer až po tropické laguny Indického oceánu.
A právě tady se dostáváme k místu, které se za poslední roky stalo pojmem: Zanzibar. Tento ostrovní celek u pobřeží Tanzanie se díky kombinaci stabilních větrů, teplého moře a unikátní geomorfologie východního pobřeží zařadil mezi nejvyhledávanější kite destinace na světě.
Nejde přitom jen o marketingový obraz tropického ráje, ale o velmi konkrétní soubor přírodních faktorů, které dohromady vytvářejí mimořádně konzistentní podmínky pro kitesurfing po značnou část roku.
Zanzibar leží v oblasti, kde se pravidelně střídají dva monzunové větrné systémy. První z nich, známý jako Kusi, fouká z jihovýchodu obvykle od května do října. Tento vítr je obecně silnější a stabilnější, s průměrnými rychlostmi často mezi 15 a 25 uzly.
Druhým obdobím je Kaskazi, severovýchodní vítr typický pro měsíce prosinec až březen. Ten bývá o něco slabší, ale stále velmi dobře použitelný, často v rozmezí 10 až 20 uzlů.
Díky těmto dvěma sezónám má Zanzibar prakticky dvě hlavní kite „vysoké sezóny“, přerušené jen kratšími přechodnými obdobími s méně spolehlivým větrem.
Klíčovým prvkem, který Zanzibar odlišuje od mnoha jiných destinací, je charakter pobřeží, zejména na jihovýchodě ostrova.
Oblasti jako Paje a Jambiani jsou chráněny rozsáhlým korálovým útesem, který funguje jako přírodní bariéra proti otevřenému oceánu. Výsledkem jsou široké laguny s mělkou, často dokonale plochou vodou, zejména během odlivu.
V některých místech se moře při odlivu stáhne i o několik stovek metrů, čímž vznikne obrovský prostor ideální pro výuku začátečníků, trénink techniky nebo foil kiting. Tento fenomén je jedním z hlavních důvodů, proč se Zanzibar stal doslova líhní kite škol.
Nejznámějším kite spotem ostrova je bez debat Paje.
Tato původně nenápadná vesnice se během posledních patnácti let proměnila v mezinárodní centrum kitesurfingu. Na několika kilometrech pláže zde fungují desítky škol, půjčoven a kite kempů, které obsluhují klientelu z Evropy, Ameriky i Asie.
Paje nabízí výjimečnou kombinaci podmínek: při odlivu klidnou lagunu s hladkou vodou, při přílivu zase dostatek prostoru a mírné vlny pro pokročilejší jezdce.
Díky tomu se zde na jednom místě potkávají úplní začátečníci, kteří se teprve učí ovládat kite, i zkušení ridři trénující skoky nebo freestyle.
Jižněji položené Jambiani působí o něco klidnějším dojmem, a to jak na pláži, tak na vodě. Podmínky jsou zde velmi podobné Paje, ale s menší koncentrací jezdců, což ocení ti, kdo hledají více prostoru a méně rušnou atmosféru.
Severní části ostrova, například kolem Nungwi nebo Kiwengwa, nabízejí jiné typy spotů s větším vlivem otevřeného oceánu a vln, a jsou proto zajímavé spíše pro zkušenější kitery zaměřené na wave riding.
Z technického hlediska je Zanzibar ideální destinací i proto, že nevyžaduje složité vybavení. Teplota moře se po celý rok pohybuje přibližně mezi 25 a 30 °C, takže není potřeba neopren.
Většina jezdců vystačí s lycrou nebo tenkým topem proti slunci. Používané velikosti kitů se nejčastěji pohybují mezi 9 a 14 m², přičemž v silnějších obdobích Kusi není výjimkou ani menší kite kolem 7–8 m².
Oblíbené jsou klasické twin-tip desky, ale v posledních letech zde výrazně narostla popularita foilboardů, které umožňují jezdit i v slabším větru a během přechodných období.
Nelze opomenout ani sociální a ekonomický rozměr kitesurfingu na Zanzibaru. Tento sport se stal významnou součástí místní turistické ekonomiky, zejména v oblastech, kde dříve dominoval rybolov a drobné zemědělství. Kite školy zaměstnávají místní instruktory, řidiče, pomocný personál i servisní techniky.
Zároveň však rostoucí popularita přináší i výzvy, jako je tlak na infrastrukturu, odpadové hospodářství nebo dostupnost vody. Řada provozovatelů se proto snaží o udržitelnější přístup, ať už formou podpory místních komunit, nebo omezením dopadu na životní prostředí.
Zajímavým aspektem kitingu na Zanzibaru je také každodenní prolínání moderního sportu s tradičním životem ostrova. Na vodě se běžně potkávají barevné kity s tradičními dřevěnými loděmi dhow, rybáři při odlivu procházejí lagunami a sbírají mořské plody, zatímco o pár desítek metrů dál se učí první waterstart turista z Evropy.
Tento kontrast je pro mnoho návštěvníků jedním z nejsilnějších zážitků, které si z ostrova odnášejí.
Celkově lze říci, že Zanzibar nabízí mimořádně komplexní kitesurfingový balíček. Stabilní větry ve dvou hlavních sezónách, mělké laguny vhodné pro výuku, teplé klima bez nutnosti neoprenu, relativně dostupné ceny a silný vizuální i kulturní kontext dělají z tohoto místa jednu z nejlepších kite destinací na světě.
Ať už je cílem první kontakt s drakem, systematický progres, nebo jen několik týdnů ježdění v prostředí, které působí jako katalogová pohlednice, Zanzibar má v této disciplíně výjimečné postavení.
Všechny fotky pocházejí z mého soukromého archivu a pořídil jsem je v letech 2024 a 2025.