Stone Town: Rozhodně to nejzajímavější, co lze na ostrově vidět

Stone Town je historické jádro dnešního města Zanzibar City a na ploše přibližně 2,8 km² soustřeďuje víc politických, obchodních a kulturních vrstev než většina měst v celé východní Africe.

Není to metafora ani turistický slogan. Je to fakt daný geografií, čísly a dějinami, které se zde nepřerušily, ale pouze přeskupovaly.

Stone Town je za mě rozhodně to nejatraktivnější místo na celém ostrově. Rozhodně lepší, než sebehezčí pláž nebo nedejbože nahánění delfínů.

Dá se samozřejmě projít individuálně, ale člověk pak zcela určitě mine ty zajímavý místa a věci a hlavně díky absenci aspoň trochu zajímavýho výkladu mu bude chybět kontext.

Tohle město totiž není nějaké wow, jako třeba New York nebo Řím, ale spíš spleť malých a skrytých míst, které bez kontextu moc smysl nedávají.

Stone Town nevznikl najednou a nikdy nebyl plánován jako celek. Formoval se postupně, podle potřeb obchodu, klimatu a moci, a právě proto působí tak kompaktně a zároveň chaoticky.

Pobřeží Zanzibaru bylo osídleno už kolem 1. tisíciletí n. l. Archeologické nálezy dokládají přítomnost bantuských komunit, které žily z rybolovu, drobného zemědělství a pobřežní výměny zboží. Zanzibar nebyl izolovaný ostrov.

Díky monzunovým větrům, které pravidelně umožňovaly plavbu mezi Afrikou, Arabským poloostrovem a Indií, byl přirozenou zastávkou v obchodní síti Indického oceánu. Už v této rané fázi se zde obchodovalo se slonovinou, pryskyřicemi a lidmi z afrického vnitrozemí. Neexistovalo město, ale existovala funkce. Přístav.

Mezi 10. a 15. stoletím se podél východoafrického pobřeží začíná formovat svahilská civilizace, síť městských států sdílejících jazyk, víru a obchodní logiku. Zanzibar se stává její součástí.

V oblasti dnešního Stone Townu vzniká stabilní přístavní a obchodní centrum. Právě v této době se ustaluje svahilština, přijímá se islám a dochází k zásadní změně ve stavebních materiálech.

Hlína a dřevo ustupují korálovému kameni. To není detail. Kámen znamená trvalost, investici a dlouhodobou kontrolu prostoru. Základy budoucího města jsou položeny.

Evropský zásah přichází na konci 15. století. V roce 1498 dorazil do oblasti Vasco da Gama a Portugalci postupně ovládli klíčové body Indického oceánu.

Na Zanzibaru se usazují v 16. století, ale jejich přítomnost má ryze strategický charakter. Cílem není budování města, ale kontrola obchodu a výběr poplatků.

Staví pevnosti, z nichž nejvýznamnější je základ dnešního Old Fortu. Urbanistický rozvoj je minimální. Stone Town v této fázi ještě neexistuje jako město, ale jako vojenský a obchodní uzel.

Zlom přichází v roce 1698, kdy jsou Portugalci poraženi a Zanzibar se dostává pod kontrolu ománského sultanátu. Tím začíná skutečný vznik Stone Townu. Ománci vnímají Zanzibar nikoli jako okraj, ale jako centrum.

Začíná systematická výstavba kamenných domů, mešit, skladů a paláců. Ulice jsou úzké záměrně. Snižují teplotu, chrání před větrem a zajišťují soukromí. Město se formuje jako odpověď na klima i společenské normy.

Urbanismus Stone Townu není náhodný chaos, ale adaptace.

Naprostý zlom nastává v roce 1832, kdy sultán Saʿīd ibn Sulṭān přesouvá hlavní město své říše z Maskatu na Zanzibar. Stone Town se stává hlavním městem ománsko-zanzibarského sultanátu a jedním z nejdůležitějších center obchodu v celé východní Africe.

V polovině 19. století zde žije podle odhadů 40 až 50 tisíc obyvatel, což z města činí největší urbanistické centrum regionu. Město je kosmopolitní. Arabové, Indové, Afričané a Peršané zde žijí vedle sebe, mluví svahilsky, arabsky i gudžarátsky a spojuje je obchod.

Ekonomický rozmach je enormní. Zanzibar se stává největším světovým producentem hřebíčku a Stone Town jeho finančním a logistickým centrem. Spolu se slonovinou je ale třetím pilířem prosperity otroctví.

Stone Town je jedním z hlavních uzlů východoafrického otrokářského obchodu.

Odhaduje se, že v 19. století přes Zanzibar prošly stovky tisíc zotročených lidí, kteří byli prodáváni do Perského zálivu, Indie a na Arabský poloostrov. Otroctví není okrajový jev, ale strukturální součást ekonomiky města.

Z jeho výnosů se financují paláce, obchodní domy i architektura, která dnes definuje vizuální podobu Stone Townu.

Vyřezávané dveře nejsou jen estetický prvek. Jsou společenským kódem. Velikost, ornamenty a kovové hroty signalizují bohatství, původ i ambice majitele. Město je kosmopolitní, ale přísně hierarchické.

Arabské, indické a africké čtvrti existují vedle sebe, aniž by byly odděleny zdmi. Každý ví, kam patří.

V roce 1890 se Zanzibar stává britským protektorátem. Otroctví je oficiálně zrušeno v roce 1897. Tím se hroutí základní ekonomický model města. Stone Town ztrácí hlavní zdroj bohatství, ale získává infrastrukturu. Britská správa investuje do škol, nemocnic, kanalizace a správních budov.

Symbolickým projektem je House of Wonders, dokončený roku 1883, první budova ve východní Africe s elektřinou a výtahem. Modernita vstupuje do města, které je stále hluboce tradiční.

Na počátku 20. století má Stone Town kolem 50–60 tisíc obyvatel, ale jeho význam postupně klesá. Obchod se přesouvá jinam, domy stárnou a investice slábnou. Zásadní zlom přichází s revolucí v roce 1964.

Arabské a indické elity odcházejí, mnoho domů je znárodněno a rozděleno mezi několik rodin.

Přelidnění a nedostatek údržby vedou k rychlé degradaci historické zástavby. V 70. a 80. letech je Stone Town v kritickém stavu a řada budov je na hraně zhroucení.

Obrat přichází v roce 2000, kdy je Stone Town zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. To znamená mezinárodní ochranu, restaurátorské projekty a příliv financí.

Desítky domů jsou opraveny, vznikají hotely, restaurace a kulturní instituce. Město je zachráněno, ale vstupuje do nové fáze tlaku.

Dnes žije v historickém jádru Stone Townu přibližně 15–20 tisíc obyvatel, zatímco ročně jím projdou stovky tisíc turistů. Turismus je hlavním ekonomickým motorem, ale zároveň největší hrozbou.

Roste cena nemovitostí, místní obyvatelé jsou vytlačováni a infrastruktura je přetížená.

Stone Town dnes balancuje mezi třemi rolemi: obytným městem, chráněnou památkou a globální turistickou destinací. Každý zásah je kompromis. Příliš ochrany město zmrazí. Příliš turismu ho vyprázdní.

Výjimečnost Stone Townu nespočívá jen v architektuře. Spočívá v nepřerušené kontinuitě městského života, která zde trvá přes tisíc let.

Je to jedno z mála míst v Africe, kde lze na několika kilometrech čtverečních sledovat přechod od pobřežní osady přes svahilské město, obchodní metropoli, koloniální centrum až po současné globální město.

Stone Town není krásný proto, že by byl dokonalý. Je krásný proto, že navzdory všem zlomům pořád funguje. A právě to z něj dělá jednu z nejcennějších městských struktur celého Indického oceánu.

Všechny fotky, kromě dvou historických, pocházejí z mého soukromého archivu a pořídil jsem je v rozmezí 2022-2025.