Ochrana přírody? Ne. Smutná realita želvích akvárií na Zanzibaru

Lákavá atrakce s odvrácenou tváří

Hned na úvod chci ujasnit jednu věc: Nejsem žádný praštěný eko-aktivista, který by se někde přivazoval ke stromům, to ani náhodou. Jsem fanouškem plastových brček a jezdím normálním autem na recyklovaný dinosaury (diesel). Zastávám taky ale racionální pohled na svět. 

Nicméně to, co se děje s mořskými želvami na Zanzibaru, je už i za hranou obyčejného selského rozumu a normálního smýšlení. Turistický průmysl zde ve velkém láká na koupání a krmení těchto úžasných tvorů. Vypadá to jako dokonalá exotika z katalogu.

Lidé to nejspíš nevědí, ale měli by si uvědomit jednu krutou pravdu: Tahle takzvaná „akvária“ tu v žádném případě nejsou pro záchranu želv, ale pouze a jen pro nemalý výdělek jejich majitelů a dalších lidí, kteří toto nabízejí a tím pádem podporují. 

Cílem tohoto článku samozřejmě není vám cestu tam jakkoliv zakazovat, ale ukázat vám zcela jasná fakta, abyste přesně věděli, co svými penězi platíte a jakému byznysu dáváte zelenou. Pak už je to na svědomí každého, co a koho podpoří a nebo to bude ignorovat a cestu sem i tak neodmítne. 

Od dobrého úmyslu k tvrdému byznysu napříč ostrovem

Na úplném začátku, konkrétně v roce 1993 na severu ostrova v oblasti vesnice Nungwi, měli místní obyvatelé skutečně dobrý úmysl. Chtěli pomáhat želvám, které se omylem zamotaly do rybářských sítí. 

Zraněné jedince od rybářů vykupovali, dávali je do přírodních jezírek ve skále, aby se uzdravili, a pak je chtěli pouštět zpět do moře. I když už tehdy projekt postrádal skutečného zvěrolékaře a odborné zázemí, myšlenka to byla v jádru správná.

S nárůstem turismu se ale z této pomoci stala továrna na peníze. A tento model se bohužel šíří dál. Dnes už tato zařízení nevznikají jen na severu ostrova, ale najdete je i na jihu, ukázkovým příkladem je jeskyně zvaná Salaam Cave u vesnice Kizimkazi. A vzhledem k tomu, o jak výnosný byznys jde, objevují se i další a další. 

Zcela určitě jste na Instagramu nebo Facebooku viděli fotky a lákadla na “Swimming with turtles” nebo jiné podobné nabídky zahrnuté do větších výletů. Nabízí to ve velkém i různí naháněči na plážích.

Majitelé těchto “akvárií” nebo lidé, kteří cesty sem zprostředkovávají často používají slova jako „ochrana“ a „záchrana“, aby v turistech vzbudili pocit, že dělají dobrou věc.

Ve skutečnosti jde ale z drtivé většiny o čistý zisk ze vstupného, z něhož se do skutečné ochrany přírody vrací jen naprosté minimum, pokud vůbec něco.

Proč to v žádném případě není záchranná stanice

Tato zařízení se ráda pasují do role záchranných center, ale s reálnou pomocí zvířatům nemají nic moc společného.

Skutečná záchranná stanice funguje spíše jako nemocnice. Zvířata jsou v karanténě, mají klid na léčbu, je k nim přísně zakázán přístup veřejnosti a jakmile jsou zdravá, okamžitě putují zpět do volné přírody.

Zanzibarská akvária dělají ale přesný opak. V bazénech a jeskyních plavou i naprosto zdravé želvy, které tam zůstávají zbytečně dlouhé roky jen jako lákadlo a živá kulisa pro turisty. Slouží zkrátka jako atrakce pro ty, kteří si chtějí udělat fotku. 

U drtivé většiny těchto komerčních míst chybí jakákoliv transparentnost (Nejsem si jistý, jestli si vůbec někdo nezávislý a odborně způsobilý vede přesné a pravdivé záznamy o tom, z jakého důvodu tam zvířata drží, jak dlouho tam jsou a kolik jich případně opravdu vrátili do moře v dobré kondici).

Neviditelná hrozba: Proč je voda toxická, i když vypadá čistě

Jedním z největších mýtů je představa, že když je voda v jezírku průhledná a hezky tyrkysová, je pro zvířata bezpečná. To, že je voda na první pohled čistá, totiž vůbec neznamená, že není plná chemie a bakterií.

Ačkoli se v těchto skalních bazéncích a jeskyních voda částečně vyměňuje díky mořskému přílivu a odlivu, při tak extrémním množství velkých zvířat to ani náhodou nestačí.

Zkuste si to představit logicky: desítky obrovských želv do té malé trochy vody neustále kálí a močí. Ve vodě se tak hromadí obrovské množství čpavku a dusičnanů z jejich výkalů, které pouhým okem nevidíte. K tomu se na dně rozkládají zbytky nesnědeného jídla. 

A aby toho nebylo málo, do této směsi se každý den smyjí litry opalovacích krémů, repelentů a potu ze stovek koupajících se turistů z celého světa. Vzniká tak doslova neviditelná jedovatá polévka.

Je to ideální a teplé prostředí, ve kterém se rychle množí nejrůznější plísně a nebezpečné bakterie.

Fyzické utrpení a vážné nemoci zvířat

Pro zvíře, které je od přírody stavěné na to, aby plavalo tisíce kilometrů širým oceánem, je život v takto malém prostoru celoživotní utrpení. Obrovská hustota želv na pár metrech čtverečních způsobuje zvířatům neustálý stres.

Začnou být nervózní, chovají se k sobě agresivně z frustrace a často si navzájem do krve okusují ploutve, protože nemají kam uniknout. Nezřídka pak útočí i na příchozí turisty. Kousnutí od želvy je zde naprosto běžné. A ne, fakt si turistu nespletla s jídlem. 

Dalším vážným problémem je potrava a z ní plynoucí nemoci. V moři mají želvy pestrý jídelníček. Tady dostávají pořád to samé, často přímo z rukou návštěvníků – většinou jde o hrst obyčejných levných řas, nebo jim dokonce hází suchozemskou zeleninu. 

Z takové potravy želvy nezískají vápník a další živiny. Výsledkem je podvýživa, kvůli které dochází k měknutí a nezvratným deformacím krunýře.

Ve znečištěné vodě pak oslabené želvy čelí dalším nemocem. Tou nejviditelnější je virové onemocnění způsobené specifickým virem z rodiny herpesvirů. 

Tato nemoc způsobuje, že želvám na očích, v tlamě a na vnitřních orgánech rostou nádory, které je nakonec oslepí a vyhladoví k smrti.

V přeplněné nádrži se to šíří z jedné želvy na druhou. Dalším běžným jevem je takzvaná hniloba krunýře, kdy agresivní bakterie a plísně ze špinavé vody doslova vyžírají do ochranného štítu zvířete hnisající díry.

Skryté riziko pro lidi: Co si můžete odnést z koupání

Tohle všechno by mělo zajímat i samotné turisty, protože koupání v této vodě rozhodně není bezpečné ani pro ně. Zvířata držená v takových stresujících a špinavých podmínkách jsou plná bakterií, které se mohou přenést na člověka.

Když s želvami plavete, snadno se vám do úst dostane trochu vody kontaminované jejich výkaly. To vede k vážným střevním infekcím způsobeným bakteriemi jako je Salmonella nebo Escherichia coli (E. coli). Nejde jen o lehkou nevolnost, ale o těžké průjmy a otravy, které vám mohou zničit zbytek dovolené. 

Pokud máte na těle jen nepatrnou oděrku nebo škrábnutí, bakterie a mykobakterie ze znečištěné vody se vám do rány dostanou a způsobí velmi nepříjemné, těžko se hojící hnisavé kožní infekce. Sdílet takto malý bazén s desítkami zvířat i jiných lidí z všemožných koutů světa je zkrátka hygienický hazard.

Ztráta strachu jako definitivní rozsudek smrti

Tím úplně nejhorším a často přehlíženým důsledkem je to, co pobyt mezi lidmi udělá s přirozenými instinkty želv. Zdravá divoká želva má z lidí a lodí přirozený strach. Je to její hlavní obranný mechanismus, který jí denně zachraňuje život.

V bazénech a jeskyních, kde na ni lidé neustále sahají, obklopují ji a neustále jí strkají jídlo do tlamy, o tento pud sebezáchovy zcela přijde.

Želva se naučí jednoduchou rovnici: člověk rovná se snadné jídlo. Pokud by náhodou majitelé nějakou takovou želvu po letech strávených v zajetí opravdu pustili zpátky do otevřeného oceánu, v podstatě jí tím podepíšou rozsudek smrti. 

Takto zkažené zvíře už se lidem nevyhýbá. Naopak, jakmile uslyší motorový člun nebo uvidí potápěče, poplave přímo k nim a bude se dožadovat potravy. Taková setkání bohužel nejčastěji končí tím, že zvíře smrtelně rozseká rychle rotující lodní šroub, případně se kvůli své nulové plachosti nechá okamžitě a zcela bez práce znovu chytit. 

Zavírání divokých zvířat do nádrží pro naši zábavu zkrátka nedává žádný smysl a přírodě to pouze škodí. Pokud chcete zvířatům pomoci, existují organizace, které tvrdě pracují na tom, aby ochránily pláže, kde želvy kladou vejce, a útesy, kde přirozeně žijí.